Kristýna dolejšová
je autorkou #zanormalniholky ‒ láska(vého) projektu pro ČR a SR, v jehož rámci vznikla komunita dívek a žen, jenž bourá tabu, mluví o životě bez filtru a pomáhá ke zdravé sebedůvěře. Rovněž je autorkou autobiografické knihy „Bez filtru“, píše, cestuje, tvoří, chodí ráda bosa, miluje kyselý okurky a nečeše si vlasy… :-)
Pochází z Aše, pět let žila v Austrálii, cestovala po světě a nyní je zpět doma v Čechách. Má ráda lidi se srdcem na správném místě a čokoládu.
„Nechápu, když někdo uráží projekt za to,
že o dívce, která přišla po rakovině o prsa, řeknu, že je stále krásná.“
V první řadě bychom Ti chtěly poděkovat za možnost uskutečnit interview. Na otázku ohledně myšlenky jsi odpovídala určitě již nesčetněkrát, mohla bys myšlenku projektu #zanormalniholky shrnout v několika větách i nám? :)
Já bych za tuto možnost chtěla moc poděkovat. :) Myšlenkou a cílem projektu je ukázat dívkám realitu, vybalancovat to, co se děje na sociálních sítích a povzbudit v mladých dívkách zdravé sebevědomí. Však to všechny známe... sociální sítě a média, magazíny, reklamy... vše je plné dokonalých lidí s dokonalými postavami. Mladé dívky z toho mají často deprese a osvojují si nereálný vzor toho, jak vypadá žena a věří, že štěstí je jen pro ty krásné a štíhlé. A tak začnou odmítat jídlo a chovat se podle trendů. Problém ale je, že ve světě reklam, photoshopů a filtrů tak mnohdy nevypadají ani samy dívky na fotkách a životy, které sdílíme, jsou často vzdálené realitě. Nebojuji proti médiím, ale snažím se vybalancovat to, co se na nich prezentuje a upozorňovat na problém mediální a kyber šikany, stejně jako poruchy příjmu potravy.
Projekt funguje již nějaký ten čas a za dobu jeho fungování podpořil mnoho žen. Mohla bys nám prozradit co Tobě osobně projekt dal, nebo naopak vzal?
Projekt mi dal i vzal mnoho. Rozhodně mi dal velkou příležitost říct nahlas, co si myslím a vím, že mě lidé konečně poslouchají. Dal mi ohromnou možnost pomáhat, za což jsem neskonale vděčná. Dal mi mnoho nových přátel, zkušeností, odvahu mluvit na veřejnosti a díky projektu jsem si také splnila sen a napsala knihu. Co mi ale vzal? Často soukromí, neskutečně moc času a také trpělivost s některými lidmi. Což je asi dobře. :)
Velké projekty mají své stálé příznivce, ale i bohužel i své odpůrce. Ačkoliv projekt podporuje pozitivní smýšlení a sebereflexi, čelíš často i nepříjemným reakcím a negativně naladěným lidem? Prozradíš svůj recept, jak se s takovou situací a lidmi vypořádat?
Ano, samozřejmě že součástí téhle „popularity“ jsou i negativní reakce. Většinou jsou ale od lidí, kteří si z jedné fotky vyvodí něco, co projekt vůbec neříká. Když třeba sdílím fotku silnější dívky s tím, že je krásná. Někteří v tom vidí propagaci obezity a to, že o štíhlých ženách tvrdím, že nejsou normální. To je o nervy. Nedají si už práci s tím, aby se podívali, že pravidelně sportuji a dokonce organizuji tréninky po celé republice, nebo že v článcích najdou i takové, kdy jsou dívky co nemohou přibrat šikanovány, protože nejsou „dost ženské“. Většina lidí, kteří projekt pochopit chtějí, ho chápou. Nemusí ho mít rádi a aktivně se podílet, ale co nechápu je, když mě a projekt urážejí. Za co? Za to že o dívce, co přijde o prsa po rakovině prsu řeknu, že je stále ženou a nejen to, ale krásnou ženou? Tak jsou to hlupáci, a nejlepší je ignorace. Tam je konverzace zbytečná.
„při psaní knihy jsem brečela.“
Víme, že ses účastnila české verze „Spartan Race“ i to, že motivuješ k účasti v závodu i ostatní normální holky. Jaký to byl zážitek uběhnout svůj první závod a v čem může být jeho absolvování pro ženu důležité?
Moje mise se jmenuje #BehasJakoHolka a podporuje dívky v tom, aby si věřily. Zážitek to byl neuvěřitelný. Hodně jsem se bála, podceňovala jsem se, myslela jsem, že na to nemám. A pak má najednou člověk, co nikdy neběhal, za sebou 8 km, 20 překážek a 150 angličáků, běží do cíle a říká si: To je celý? Já to dokázala?? Haha. Doporučila bych to každému, nejen protože je to zábava, ale protože ten pocit v cíli je úžasný! Když si holka s kily navíc nevěří, a pak něco dokáže, je to ohromný nabíječ sebevědomí a motivuje to k dalším cílům... je to skvělé.
Bez filtru. Tak se jmenuje kniha, která obsahuje i Tvůj osobní příběh, poslání a informace o projektu #zanormalniholky. Jak těžké bylo pro Tebe se svěřit s detaily ze svého života? Jaké jsi měla pocity, když jsi knihu tvořila?
To je citlivé téma. Má kniha pro mě hodně znamená. Svůj příběh jsem napsala skutečně bez filtru a bylo to moc těžké, protože mluvím i o věcech jako jaké to je vyrůstat bez táty, špatné sexuální zkušenosti, nešťastný vztah k jídlu a sama k sobě a další. Při psaní jsem brečela, při kontrole chyb jsem brečela, když jsem ji držela poprvé v ruce, tak jsem brečela. Nejvíce jsem se bála reakcí, protože lidé umějí být zlí. Zpětná vazba je ale úžasná a jsem na sebe za to pyšná, že jsem ten strach z neúspěchu zase porazila a pomohla tak dalším dívkám.
V životě se člověk setká s nemalým množstvím překážek. Nastala ve Tvém životě situace, která Tě, i přes svá nelehká úskalí, posunula dál?
Určitě, bylo jich nespočet. Mezi ty nejzásadnější počítám asi mých 5 let v Austrálii a nezdravý, tříletý vztah s manipulativním mužem.
Dokázala bys jednou větou popsat svůj dosavadní život?
Můj život vždy byl, je a asi bude jedna velká horská dráha plná dobrodružství, emocí, poznání a příběhů.
Co považuješ ve svém životě za to nejdůležitější?
To je těžká otázka. Není tam asi jedno „to“. Vybaví se mi mnoho věcí, které dohromady tvoří moji rovnováhu. Rodina, zdraví, láska, seberozvoj, mé sny... kdyby cokoliv z toho nebylo, už bych to nebyla já.
A co Tvé plány do budoucna?
Mým plánem je ale dál pokračovat v projektu, dokud to pomáhá lidem a mě to naplňuje. Jsem snílek, a mám další velký sen, na kterém začínám pracovat, ale ještě to nechci zveřejňovat :)
„Každá žena je jiná a jinak krásná.“
Prozradíš alespoň něco málo, na co se v rámci projektu můžeme dál těšit? Všimly jsme si, že letos je #zanormalniholky ve znamení květin, má to nějaký speciální význam?
Květiny jsem zapojila do designu na svém webu, jelikož jsou přirozené, divoké, něžné, barevné, každá jinak vypadá a voní, a všechny jsou nádherné. Nikdo neřekne, že sedmikráska je hnusná, protože tulipán je sexy. A přesně tak by to mělo být s ženami. Každá je jiná a každá jinak krásná. Do projektu také zapojuji muže a budeme si povídat o jejich názoru na přirozenost, na fitness svět, na důležitou roli táty v životě dcery, jaké to je pro bratra vidět sestru umírat na anorexii... jsem nadšená, kolik úžasných lidí se sešlo a že mají odvahu otevřít své tajné komnaty.
Kde mohou naši čtenáři projekt #zanormalniholky navštívit? Je něco, co bys ráda ostatním vzkázala, anebo popřála?
Nejen mé články, ale i rozhovory s ambasadory projektu si mohou přečíst na www.zanormalniholky.cz. Tam najdou odkazy i na Instagram, kde je 99% mé práce a zároveň odkaz na můj eshop, kde je v prodeji má kniha.
A co bych ráda vzkázala? Věřte si. Krása a síla je v tom, že i přes všechno to zlý, věříme v to dobrý.
A žijte. Teď hned :)